Kovid ti šel líp. Toto vyznání - a především vložené video - je, jakoby J. Foglar psal o výchově hochů Rikitanem.

Kovid už je naštěstí prakticky pryč...

Tohle je téma, které je staré jak lidstvo samo, neboť mezi mužem a ženou je to vždy o sexu (alespoň v počátcích jejich vztahu určitě). Je to "hra", při které každý volí svou taktiku - někdo je ňouma a čeká až si ho uloví nějaká žena sama, druhý se ženě dvoří a ukecává jí, no a někteří riskují a jdou až na tu hranici, kdy už to někdo může vnímat jako obtěžování. Jenom ubožák ale používá násilí nebo zneužije situace, kdy je dotyčná opilá.

Troufnu si tvrdit, že naprostá většina z nás tu hranici zná. Normální a sebevědomá žena vysílá signály a určuje tak hranice, které by měl muž respektovat. Pokud je nerespektuje, pak je asi na místě důrazné vyjádření nesouhlasu nebo inzultace ze strany ženy. Normální muž, pokud předtím vyhodnotil signály nesprávně, tak se omluví. A normální žena se z toho, že se jí někdo pokusil políbit nebo plácnul po "hýžďových svalech", psychicky nezhroutí a neřeší to udáním na policii.

Je ale pravda, že doba se vyvíjí - dnes je přístup k sexu mnohem liberálnější a emancipovanější. Když občas slyším v MHD, jak se baví mladé holky mezi sebou, pak se asi nelze divit, že to nějaký kluk špatně vyhodnotí.

Nechci sexuální násilí zlehčovat a už vůbec ne omlouvat, ale spíše bych apeloval na lidský rozum, jinými slovy téma nepodceňovat, ale ani nepřeceňovat.

Za blog karma

Dnes jsou všichni mladí sebevědomí. rychlí , akční , ale respekt k názoru druhého se nenosí. Mladé dámy se chtějí uplatnit jako muži a když to nevyjde , uplatní ženskost jako zbraň . Oprávněně , nebo neoprávněně. Kde mají vztahy mezi mužem a ženou jasné a srovnané, žíjí spolu 50 let bez problámu.

Panu Krausovi: O tom mj. psal Josef Škvorecký, že je lepší - doporučuje se to či dokonce nařizuje - když kantor nechá otevřené dveře své pracovny do chodby školy, když tam sedí se studentkou a zkouší ji. Aby ho nemohla osočit, kdyby jí dal špatnou známku.

Paní Bošková, kdy se konečně naučíte reagovat prodloužením příslušného vlákna, aby všem bylo hned jasné, o čem je řeč? Jste na blogu iDnes už dost dlouho na to, abyste se mohla naučit jednoduše kliknout na tlačítko "Reagovat" pod příslušným příspěvkem. ZVládli to jiní, proč ne Vy?

Čtu zrovna dobrou knihu: Ian McEwan Stroje jako já. Milenka hrdiny se v minulosti namočila do soudního sporu jako "oběť" znásilnění, nebylo to zcela jasné, spíše šlo o tvrzení proti tvrzení, ovšem soudce s policií nešetřili dostatečně sporné věci, takže nařčený šel sedět možná nevinně. Zajímavější ale je, jak přesně, chytře a vtipně o tom píše spisovatel McEwan. Exposlanec Feri se snad domůže spravedlivého důkladného šetření, ale stejně to může být tvrzení proti tvrzení, i když dívek bylo víc, ale patrně se společně rozhodly něco z toho zveřejnit (společný postup by se ovšem dal brát jako jedno tvrzení, nikoli více osob na sobě nezávislých), aspoň v médiích to tak vypadalo. Někdy může být obětí i muž (např. proradná nadřízená), někdy si o to holky koledují svým chováním, ale jako chlap bych se radši vypařila, pokud žena neví, co chce, nebo hraje divadýlko nebo dost chlastá apod. Možná emancipace žen tak pokročila (po velmi krátkém seznámení se šup do bytu a šup se svlíknout - a nedovolit sex), že se tomu muži ještě nestihli přizpůsobit. Každopádně žádné násilí, ovšem mezi ním a různými formami "dobývání" bývá někdy tenká či posunovatelná hranice. McEwan svůj příběh navíc komplikuje tím, že si koupil dokonalého člověka - robota, který se mu zamiloval do milenky, dokonce spolu prožili noc, hrdina pak robotovi vynadal a ten mu na oplátku zlomil ruku. V knížce je to zábavné, v životě by to bylo horší.

V životě se občas ocitnete v situaci, kdy je víceméně slušností, se o něco pokusit. Jinak byste mohl vypadat jako trouba. Ale když ne, tak se nic neděje.

Kampaň MeToo přinese možná více škod než užitku. Jedna z žen to dokonce komentovala: "Nechtěla bych se dožít doby, kdy se muži budou bát zůstat se mnou v jedné místnosti osamotě."

Souhlasím s Vámi

... zkus obíhat pokoj na koleji.

Honzo, teď jsem si představil jak ho obíháš Ty

Já ženský v tomhle nezávidím. Holka se seznámí s klukem a bere jej za kamaráda se kterým si může posedět, povídat. Pozve jej domů k posezení a popovídání a on se na ni vrhne a znásilní ji. Ona to říci nechce, protože se stydí. V práci se převléká a spolupracovnice se všimnou modřin na stehnech, které jdou až ke genitáliím. Ptají se ji, co se stalo, ona to odmítá sdělit, a po nějaké době to z ní vypáčí a donutí ji to oznámit. Oznámí to. Tatínek je zazobaný a klukovi najme obhájce, ten se snaží při výslechu z holky udělat duševně labilní osobu, případně lehce prodejnou. Kvůli obhájci musí jít holka k psychiatrovi., aby zjistil, zda je normální, zda nelže. Takže asi musí proklínat moment, kdy se dala přesvědčit věc oznámit.

Proklínat by měla moment, kdy si pozvala k sobě domů, aby tam spolu byli zcela sami, někoho, koho opravdu dobře nezná a nemůže vědět co od něj čekat. Když to doženu do extrému, tak to mohl být i sadistický vrah.

Chlap se v tom opravdu mnohdy nevyzná. Ovšem stejně tak žena v chlapovi. Karma.

Já to psal z pohledu chlapa. Ale stejně si myslím, že chlapi nejsou tak komplikovaní

Vzpomínám na jednu "třicítku", která odjela z chlápkem ve tři ráno z baru do 30km vzdálené jeho chaty. Co se tam odehrálo ví jen oba aktéři, ale její tvrzení o znásilnění, se kterým přišla za týden (!) na policii, mi připadalo hodně úsměvné.